čtvrtek 23. října 2014

O komunismu

Komunismus bývá kritizován kvůli řadě věcí. Ale téměř vždy se jedná o kritiku komunistické strany, ne o myšlenku jako takovou. Komunistická strana způsobila mnoho hrozného a zapříčinila ekonomický i morální úpadek našeho státu. Je smutné, byť částečně pochopitelné, že tato strana stále poměrně úspěšně působí v naší politice. Já bych se však chtěl zaměřit právě na tu opomínanou ideologii strany.



Oproti komunistické straně nemůžeme komunistickou filosofii jednoduše označit za "zlo". Je prostě jenom ve většině myšlenek chybná, nebezpečná a neaplikovatelná na dnešní dobu. Dalo by se oponovat, že třeba v Číně komunismus úspěšně funguje. To však není pravda. Velice stručně by se dalo říct, že cílem komunismu je odstranění soukromého vlastnictví, vytvoření beztřídní společnosti, zrušení rozdílu mezi městem a venkovem a nahrazení rodiny společností. Ani jedno z toho pro Čínu neplatí. V Číně je prostě kapitalismus s vládou jedné strany, kde jsou naopak hluboké rozdíly mezi buržoazií a proletariátem.

Postavení dělníka dnes a dříve
Hlavní rozdíl, proč myšlenky komunismu dnes neplatí, je rozdílná situace v postavení pracující třídy. V Marxově době bylo 90% manuálně pracujících, Marx sám předpokládá, že pracují za mzdu postačující pouze k přežití. Navíc soudí, že pracující nepotřebují žádné zvláštní vzdělání a jsou lehce nahraditelní. Dnes je počet "proletářů" řádově nižší. Kromě nich a "buržoazie" je zde početná střední třída, o které Marx předpokládal, že rychle zanikne. Navíc i ti nejhůře placení dělníci nějaké vzdělání potřebují, musí se účastnit školení atd., mají zajištěné sociální jistoty a mají odbory. Kvalita zaměstnanců je dnes klíčová. Vzpoura proletářů proti buržuům by tedy dnes ani vzdáleně neměla to masové měřítko co dříve.

Postavení kapitalisty dnes a dříve
Jiné je i postavení buržoazie. Současní kapitalisté oproti těm minulým musí daleko víc myslet na spokojenost svých zaměstnanců. A je v průměru mnohem menší rozdíl v sociálním postavení kapitalisty a dělníka. Můžeme si vzít příklad třeba ze Slaného, kde předseda místní KSČM vlastní firmu. Je tedy buržujem a formálně podle Marxova Kapitálu vykořisťuje svoje zaměstnance - protože zaměstnanci vytvářejí nadhodnotu, která nemá za účel uživit je, ale kapitalistu. Zároveň je ale komunistou a snaží se sám sebe svrhnout. Nicméně nemyslím si, že by mu zaměstnanci vykořisťování vyčítali, protože bez něj by firma nefungovala. A mezi ním a jeho zaměstnanci není propastný sociální rozdíl.
Ten rozdíl nastává spíše u skutečně velkých firem, jejichž majitelé, akcionáři a management jsou nesrovnatelně bohatší než řadoví zaměstnanci. Tam skutečně vzniká pocit nespravedlnosti a křivdy. Nicméně zaměstnanci velkých firem jsou obvykle placeni lépe než u firem malých a uvědomují si, že bez nehorázných platů vedení by firma nefungovala tak dobře.

Vztah k práci
Jiný je dnes i vztah k práci. Sociální systém, který u nás funguje, bohužel způsobil, že nezaměstnaní lidé často chtějí spíše než práci jen sociální dávky. Dříve byla práce jediným prostředkem k získání peněz, dnes jsou dávky prostředkem mnohem pohodlnějším.
Dobrým krokem bylo, když byly dávky podmíněny veřejnými pracemi. Bohužel socialisté tento systém zrušili.

Zrušení rodiny
Komunisté se sice snažili o zrušení rodiny, ale naštěstí se nedostali moc daleko. U nás stojí jen několik koldomů, které byly prvním krokem pro oddělení dětí od rodin a věnování péče o ně do rukou komunity. Ta vize sní skutečně hrozivě dystopicky a doufejme, že k podobným pokusům nebude už nikdy docházet.

Zrušení států
Marxisté touží i po odstranění hranic mezi státy. Komunismus má být nadnárodním hnutím, které by vytvořilo jeden superstát. Naštěstí už Lenin si uvědomil, že je to nemožné a dá se předpokládat, že současní komunisté už také nebudou o nic podobného usilovat.

Svoboda
Hlavním negativem komunismu je ztráta svobody. Nemožnost svobodně mluvit, svobodně nabývat majetek, svobodně cestovat, svobodně volit. Prostě svobodně žít. Je pravda, že komunismus neříká, že by zamezil všem těmto projevům svobody. Mluví akorát o ztrátě svobody ve vztahu k majetku a práci. Ale z toho vyplývá i zrušení svobod ostatních. Jistě, chudého dělníka svoboda nezajímá. Ale "chudoba" je dnes jiným pojmem než dříve, aspoň v našich končinách. Pokud člověk skutečně nebojuje o přežití a nehrozí mu hlad, je pro něj svoboda zásadní. Protože jenom svobodný člověk je člověkem.

Jak jsem již uvedl, považuji komunistickou ideologii především za mylnou, ale také za překonanou a neaktuální. Věřím, že většina voličů komunistické strany skutečně nechce, aby u nás zavládl komunismus se vším všudy a stranu volí jako protest. Doufejme, že se nemýlím.




pondělí 6. října 2014

Proč ANO ne?

V poslední době jsem byl několikrát otázán, proč tak brojíme proti ANO. Proč zrovna ANO?

Trochu mi ta otázka připomnělo Čapkův článek „proč nejsem komunistou“ z roku 1925. Čapek odpovídá: „protože mám rád člověka, protože mám větší úctu a lásku k dílu než k jakékoliv moci“. A to je i trochu můj případ. Filosofie ANO není o idejích, o humanismu, o hledání lepšího uspořádání společnosti. Filosofie ANO je o kritice, je útočná, je populistická. Její základní myšlenkou je kritika současného systému. Řešením je tvrdost, nastolení „podnikatelského řízení“ státu. Snaží se tvrdit, že chyba je v politicích a snaží se odstranit politiky sebou samými – tedy novými „nepolitiky“.

Jistě, spousta politiků je špatných, zkorumpovaných. Dělají spoustu chyb. Je třeba bojovat proti korupci, bojovat za transparentnost, snažit se řídit stát efektivně. Ale demokratickou cestou, ne autokraticky. Podnikatelské řízení může znít lákavě, ale stát není firma. Občané nejsou zaměstnanci, kteří musí dělat, co jim vedení řekne. V Agrofertu je možné podat výpověď, ale v České republice ne. Je pravdou, že autoritářský režim je ze začátku obvykle úspěšný. Stabilizuje zemi, zajistí její větší prosperitu a to velice rychle. Ale z hlediska delšího časového období znamená omezení svobody a vládní monopol.

Nechci tím říct, že by Babiš dokázal zavést v Čechách diktaturu podobnou jako třeba v Bělorusku. Ale mohl by nás k ní přiblížit. Jako oligarcha a v podstatě nejmocnější politik má velkou moc. A moc korumpuje tím více, čím větší moc člověk má. Úkolem demokracie je pak omezovat moc jednotlivce.


Teď se blíží komunální volby a dalo by se namítnout, že celostátní situaci a politiku nejde promítat do úrovně města a ve Slaném výše uvedený text neplatí. Ale ve Slaném je situace analogická jako ve státě. ANO zde má kvůli kauze parkovacího domu velice silnou pozici a stane se pravděpodobně vítězem voleb. Ano, přiznávám, že pokud by mělo jen malé šance, tak nemám vůbec potřebu se proti němu vyhraňovat.

Pokud vyhraje volby, slibuje zde to samé, co na státní úrovni. Jejich program je jistě líbivý a řadu lidí osloví. Ale opět postrádají lidský faktor. Je třeba jednat rázně, ale přesto lidsky. A už jen soustavná kritika parkovacího domu a neustálý tlak na současné vedení města ukázal, jak tvrdě umějí lidé z ANO jednat. Pevně doufám, že kritika byla motivována touhou něco změnit a ne touhou se zviditelnit, ale to musím nechat na jejich svědomí. A je třeba si uvědomit, že situace kolem parkovacího domu nestála jenom peníze, ale částečně i jeden významný lidský život.

Mrzí mě na tom, že se ANO ve Slaném zformovalo kolem největších kritiků parkovacího domu a zároveň největšího příznivce a propagátora parkovacího domu. Tomu stačilo jen otočit a plamennou podporu projektu změnit na plamennou kritiku. Takže paradoxně třeba já, který jsme v době schvalování stavby tahal kačera (obrazně řečeno) a dům kritizoval jak se jen dalo (viz můj facebook z té doby), jsem teď nucen stát spíše na straně obhájců (protože byl schválen radou, kde byli i členové naší koalice – včetně výše zmíněného).

Nechci tím kritizovat ty, kteří volí ANO. Ani většinu členů této strany. Je zde řada lidí, kteří jsou mi sympatičtí a věřím, že všichni chceme to stejné – lepší a funkčnější stát a město. Měli bychom se ale zamyslet, jakými prostředky toho chceme dosáhnout a jakou moc tím dáváme do rukou jednoho muže v zemi.

sobota 13. září 2014

Čecháčkovství a Evropa

Před několika dny kritizoval Miroslav Kalousek vládu za její přístup k EU a řekl, že „vnímáme Evropskou unii jako bankomat“, ze kterého chceme brát, ale ne se podílet na jeho údržbě. A úplně mi promluvil z duše. Je to totiž bohužel smutná pravda. Máme v sobě hluboko zakořeněné to čecháčkovství, které chce jenom výhody, ale bez nevýhod. Kalousek ještě řekl, že „děláme politiku malých nedůvěryhodných vychcánků.“ To je přesně ono.

Brát peníze z evropských dotací, to je jediné, co nás zajímá. A běda když někde o dotace přijdeme. Ale jakkoliv přispět ke společné evropské politice, ať finančně, nebo diplomaticky, je zakázané. A krásně se v tom přístupu shodují pan prezident s vládou. A bohužel s velkou částí obyvatel. Jakmile má EU nějaký problém, tak je to její problém.



Není to úplně naše vina, náš přístup je daný historickými zkušenostmi. Téměř celé dějiny jsme byli násilím připojeni k nějaké větší „říši“ a vždy jsme ji považovali za zlo, které nás utlačuje. Ať to již byla Svatá říše římská, Rakousko, Třetí říše či blok zemí pod nadvládou Sovětského svazu. A skutečně to v mnoha případech bylo zlo, byli jsme utlačováni. Ale EU nás neutlačuje. Neovládla nás vojensky, ani hospodářsky, naopak jsme do ní dobrovolně vstoupili.

Podobný vztah jako k EU máme i třeba k NATO. A dobře je to vidět teď u Ukrajinské krize. Podle mínění vlády, prezidenta, ale i značné části občanů se nás problémy Ukrajiny netýkají. K sankcím se nepřipojíme, protože z toho nic nebudeme mít, nedej bože kdybychom se měli angažovat vojensky.

To už je mi mnohem sympatičtější přístup Svobodných, kteří chtějí z EU vystoupit. Nesouhlasím s tím, ale je to čisté a důstojné řešení. Když v Evropě nechceme být, tak odejděme, ale bez toho abychom se k ní chovali jako nezaměstnaný k poskytovateli sociálních dávek.

Pokud ale tvrdíme, že v EU zůstat chceme, tak se tak chovejme. V tom případě bychom si měli uvědomit, že nejsme jenom Češi, ale i Evropané. A měli bychom se podílet na její politice a diplomacii a ne si hrát na to, že Rusko a Čína jsou naši kamarádi stejně jako EU. Nejsou a nebudou.